O capoeiře
Capoeira je brazilské bojové umění, které představuje unikátní kombinaci tance, akrobacie a netradičního boje. Je to umění s osobitou filozofií, které je doprovázené zpěvem a hudbou.
Právě hudba a zpěv jsou dva neodmyslitelné aspekty, které ke capoeiře patří. Capoeiristé získávají energii potřebnou pro své výkony od osob v rodě (roda = kruh tvořený z capoeiristů, ve kterém se odehrává samotná hra – tak říkají capoeristé volnému souboji – viz níže), které zpěvem a potleskem inspirují oba soupeře. Základním hudebním nástrojem je Berimbau, strunný nástroj připomínající luk. Berimbau určuje tempo hry, představuje jakýsi vnitřní rytmus capoeiry, kterým se každý hráč řídí. Většinou se používají 3 Berimbau, přičemž každé hraje jiný rytmus. Mezi další nástroje patří ještě Pandeiro (tamburína) a Atabaque (velký buben) a Agogo. Písně v capoeiře jsou v portugalštině a mají různou tématiku. Většinou opisují aktivity v rodě.
Souboj dvou soupeřů je možné nejlépe definovat jako předstíraný boj – hru založenou na improvizaci. Důraz je kladen zejména na plynulost souhry pohybů obou hráčů, což v kombinaci s hudbou a zpěvem činí capoeiru bojovým uměním, které je atraktivní nejen pro zúčastněné, ale i pro diváky. Capoeiru není možné jednoznačně přiřadit ani do kategorie bojového umění, sportu či folklóru. Možná právě díky svému netradičnímu přístupu vděčí v současnosti za titul nejrychleji se rozvíjejícího bojového umění na světě, které si ze své kolébky (Brazílie) našlo cestu až k nám do České Republiky.
Historie
První zmínka o Capoeiře jako boji je datovaná do roku 1770. První formální akademie pro výuku capoeiry jako bojového sportu však byla založena v Brazílii až v roce 1927 Mestre Bimbou a to i přesto, že oficiální licenci dostal až v roce 1937. Mestre Bimba vyvinul systém výuky capoeiry a přístup k samotné hře, který byl výrazně odlišný od tradičních norem. Tento styl se začal nazývat REGIONAL. Bimbův příklad rychle následoval Mestre Pastinha, který se v protikladu k této inovační tendenci snažil zachovat tradiční přístup pro výuku a praktikování capoeiry. Tento styl se nazýval ANGOLA.
Pohánění vizí nového moderního sportu, začali Bimbovi studenti v 50. letech otevírat akademie po celé Brazílii - Rio de Janeiro a následně Sao Paulo se staly centry pro růst tohoto nového hnutí. V roce 1972 byla capoeira oficiálně vyhlášena brazilským národním sportem, čímž začala i éra organizování místních a národních turnajů. V polovině 70. let bylo už hodně akademií po celé Brazílii a první mistři začali učit Capoeiru v USA a v Evropě. Dělení mezi styly REGIONAL a ANGOLA bylo nejvíce čitelné ve 40. až 70. letech 20. století. V současnosti se vyvinul nový trend, který se pokouší sjednotit obě školy pod mottem: „ Capoeira é uma só“ (Je jen jedna Capoeira). Spojuje se přístup stylů Angola, který si více zachovává staré tradice, a Regional, který je otevřený vůči inovacím a novým trendům.